Bee's Knees: About

V čem jsou tyhle hodiny jiné než hodiny v běžném kursu?

V tom nejpodstatnějším. Učí se v nich opravdová angličtina a ne učebnicový paskvil. Studenti jsou motivovaní a do hodin chodí připravení. V hodinách samotných to pak šlape a po 90 minutách odchází většina studentů ve stavu úplného mentálního vyčerpání. Což je dobře, abychom si rozuměli.

Do běžných kursů chodí lidé, kteří ví, že by s tou angličtinou měli něco dělat, protože dnes to bez ní prostě nejde, ale vnitřně to tak necítí. Ony dvě hodiny týdně ve třídě protrpí/prospí, jen aby měli čisté svědomí. Když tam trpím, tak to přece herdek kruci musí k něčemu být.

Mnohým účastníkům běžných kursů nakáže účast zaměstnavatel. Tito nešťastníci pak v polospánku mechanicky prochází cvičení na předložky, jedním okem pomrkávají na hodiny a přitom přemýšlí nad kreativními metodami exterminace svých nadřízených. Ne že by naše nástěnné hodiny nebyly nikde fokusem zájmu, nuda ale určitě není důvodem.

Co se tím vším snažím říct je, že výše uvedení studenti jsou nám ukradení a v hodinách je nechceme, ani kdyby zlatem platili. Na druhou stranu existují lidé, kteří by se anglicky naučit klidně mohli, mají na to (relativní či objektivní) talent, mají potřebnou motivaci, jsou inteligentní, ale po mnoha zkušenostech s mizernými kursy a ubíjejícími učebnicemi rezignovali. Ty chceme.

Inteligentní student?! Ale to já nejsu!
Inteligentní nemyslím ve smyslu
"Mensa-IQ150-remíza-s-Kasparovem-můj-partner-ve-čtyřhře-je-Higgsův-boson." Mám na mysli spíše to, čemu se říká zdravý rozum. Ten káže, že bez vynaložení určitého úsilí se člověk nikam dál neposune. Máte-li zdravý rozum a přistupujete-li ke studiu zodpovědně, jste vítáni, boson neboson, íkvé neíkvé, Kasparov Nekasparov.
Že prý je to u vás ale jakésik těžké.
Hm?
Že prý aj učit sa jakože mosí.
A jakože, kdyby sa nemoselo, to by bylo jakože lepší?
Tož a né?
A tož to byste k nám myslím opravdu neměla, teta.
Né?
Zeptám se jinak: Chcete si zlepšit angličtinu?
Nó... já nevím. Asi chcu.
Asi chcu?
No v práci to po mně chcú.
Takže ne. Bye bye.

Učebnice?
Nope. Všechny materiály posílám emailem.
Co když budu jednou nebo dvakrát chybět?
Tak to pak během jedné nebo dvou hodin doženete. Na co musím být připravený?
Že se v hodinách hodně mluví, na to především. Pokud vás tento atribut výuky naopak láká, jste vítáni.
Co když budu úplně kašlat na domácí přípravu?
Zlý pohled z učitelské židle není nic ve srovnání s tím, jak otrávený bude student, s nímž jste ve dvojici. Líného studenta zbytek třídy brzo vyštípe a já jsem jim za to vděčný. Ale vás se to samozřejmě netýká, že ano.
Jaký pokrok můžu očekávat?
To záleží na míře talentu a snahy. Bez snahy se nedoberete nikam  a ostatně ani nechci mít v kursu někoho, kdo se fláká. (Snahu nenahradíte tím, že okamžitě cupitáte do knihkupectví pro každou nově vydanou učebnici.) Pokrok se odehrává vždy za soundtracku skřípění zubů a sebeproklínání. Pokud ze sebe máte výtečný pocit a pochvalujete si jak to celé hezky šlape, klamete sami sebe.  Pokrok je viditelný jen ve zpětném zrcátku, nikoli in real time - známkou pokroku je, že se při ohládnutí o rok zpět zděsíte, jakou angličtinu jste tehdy používali.

Read More

Bee's Knees: FAQ

Takže. Sháním kurs.
So far so good.
Mám následující požadavky: chci, aby měl plakáty všude po městě, reklamu v místních novinách, nabízel možnost účastnit se loterie o výlet k moři a dal mi potvrzení pro zaměstnavatele.
Stop right there. Plán schvaluju a držím palce při loterii.
Seriously, though. Jak často jsou hodiny?
Jedna dvouhodinovka týdně.
Není to málo?
Explain.
Do hodin chodíte zúročit poctivou domácí přípravu. Věřte mi, nemusíte se bát, že byste se ve zbytku týdne nějak - moc - flákali.
Chodit každý týden na jednu dvouhodinovku je ale nuda. A opruz.
Carry on. Mám takové tušení, že tato poznámka ještě nedošla svého konce.
Nemáte nějaké intenzivní kurzy v létě?
There we go.
Že bych si jakože udělal volno a celý den se intenzívně věnoval angličtině...
... a těžil z toho několik následujících měsíců. Got it.
No, takže?
Hate to rain on your parade, ale odpověď je ne. Jednorázové hodiny sice občas pořádám, ale jde spíše o společenskou příležitost - setkání se starými známými, kteří si svoje v kursu odkroutili a teď si do třídy chodí spíše oddechnout od každodenní rutiny.
A co je na nich teda špatně?
Představa jednorázové intenzivní session je stejně tak lákavá jako je iluzorní. To jak je zakořeněná mezi studentstvem... už mě vlastně ani nepřekvapuje, jde o jednu z méně ničivých jazykových pověr. Každopádně pravidelná docházka do dobře vedených hodin má mnohem pozitivnější dopad než jednorázový - jakkoli intenzívní - kurs.
Explain.
Happily. Síla pravidelných lekcí spočívá právě v rozestupu mezi nimi a možnosti návratů k probíraným jevům, což jednorázový kurs neumožňuje. Vašim cílem při studiu cizího jazyka není ukládání informací do krátkodobé, nýbrž dlouhodobé paměti. Rozdíl mezi nimi je rozdílem mezi "dokážu se vyjádřit" a "vím, že tohle jsme kdysi v nějaké hodině dělali, ale už nevím jak to je."
V čem je problém?
Pokud je vám přes 25 let a nemáte extra výkonný mozek, musíte si každou novou informaci: zapsat - naučit se ji - zopakovat si ji - nechat si ji připomenou v hodině - náhodně na ni narazit jednou, podruhé, potřetí; a pak existuje asi 15% šance, že si ji zapamatujete. Depressing, isn't it?
Co to má společného s intenzívními kursy?
Přes ryze ušlechtilé úmysly se k informacím z intenzivního kursu nikdy nevrátíte.
Vrátím.
Nevrátíte.
Vrátím, fakt.
Nevrátíte, věřte mi. Sešit se zápisky vám bude ležet na nočním stolku ještě půl roku (stejně jako vám někde na polici leží pětikilový, jednou otevřený Vesmír, na harddisku se válí stovky nikdy nespuštěných audioknih s klasickou literaturou a ve sklepě zahálí raketa na squash zakoupená před pěti lety z náhlého popudu).
No tak jo, nevrátím.
Intenzívní kursy mají ohromný sex appeal a nulový praktický dopad na vaši angličtinu. Platí u nich totéž co u druhého manželství – jde o triumf naděje nad zkušeností.
Berete začátečníky?
Ne.
Umím toho málo a bojím se mluvit. Mám vůbec...
Ne. Sorry.
Dáte mi nějaký certifikát?
Klidně.
Bude mi k něčemu?
Ne.
To je samé ne ne ne. Co vlastně děláte? Učíme lidi používat opravdovou angličtinu, aby nebyli za úplné blbce - před sebou, ani před lidmi z ciziny.
A to jste nemohli říct hned? Mohli.
Anyway, já bych myslím radši chodila k nějakému rodilému mluvčímu. No tak choďte.
Wait, let me finish. Fair enough. Go ahead, finish. [That's what she said.] Nechci si kazit přízvuk, tím že budu poslouchat někoho, kdo není rodilý mluvčí.

Hm. Nedotažené bilabiály, přehnaně explozívní diftongy, pochybné sonorní vibranty.
Oy vey! Somebody hand me a piece of rope.
Kolik lidí je ve skupině? Maximálně 12, obvykle spíš 10, průměrná účast bývá 8-10.
No moment moment moment. Není to nějak moc? [Hluboký nádech] Uffff. [Dlouhý výdech] Není.
Není. Není.
Fakt není? Don't get me wrong, já vás chápu. Vím, že pro mnohé je "malá skupina" zaklínadlem, podle něhož si vybírají vhodný kurs.
No a neměla by? Ne. Chleba se láme jinde. Dobrý učitel naučí během jedné hodiny tucet studentů mnohem víc, než průměrný či špatný učitel jednoho člověka na soukromé hodině. Proč si to teda myslím? Člověk intuitivně předpokládá, že v menší skupině se toho víc naučí. Učitel se mu bude moci více věnovat a zaměří se na jeho konkrétní problémy. Student bude moci do libosti konverzovat, ptát se, všechno se bude řídit jeho potřebami. Učiněný ráj.
Přesně. Ono je to ale ve skutečnosti úplně jinak.
No to si rád poslechnu.
Je vaším cílem hodně mluvit?
Ano.
V malé skupince mluvit nebudete. Každé vaše slovo bude znít do hrobového ticha, každá chyba se bude odrážet od zdí a vyvolávat zkoumavé pohledy ostatních dvou tří nešťastníků (kteří sami hledají každou záminku k tomu, aby nemuseli mluvit). Výsledkem je, že všichni nakonec nervózně vypotí pár ušmatlaných primitivních úryvků a s úlevou si vydechnou, když se přejde na vysvětlování nějakého marginálního gramatického jevu.
Ve větší skupině to probíhá jinak?
Mám tisíckrát ověřené, že ano. V dobře sestavené a rozběhnuté skupině cca 8-12 lidí (cokoli nad to už je moc) padnou veškeré zábrany, studenti se s chutí vrhají do víru konverzace, třída kreativně bzučí, učitelovo srdce plesá, jeho notes se plní poznámkami a podněty pro další výuku a život na chvilku stojí za to.
V čem je to dobré pro studenty?
Studenti se před sebou navzájem nestydí – každý má jen jednoho posluchače a ten je na tom s angličtinou zhruba stejně jako on. Koho učitel zrovna poslouchá nehraje roli. Zaprvé při konverzaci nemáte čas ani energii myslet na to, že vás teď zrovna někdo poslouchá. Zadruhé, je ledvá dobře když nevíte. (Dobrý učitel na konci konverzace anonymně rozebere chyby, které zaslechl a vy jediní víte, kdy je řeč o vás.)
Jaká je ideální velikost skupiny?
Onen kýžený sweet spot se nachází někde kolem 10 lidí ve skupině. V malé skupince se vytrácí excitement plynoucí z interakce mezi sobě rovnými studenty. Velká skupina zase poskytuje anonymitu flákačům, kteří se schovávají za ostatní a nabourávají potřebnou solidaritu.
Ale já chci, aby se učitel zaměřit na moje konkrétní nedostatky a ne aby řešil problémy všech ostatních.
Nedělejte si iluze o tom, že by vaše konkrétní angličtina trpěla nějakými unikátními nedostatky. Děláte úplně stejné krpy jako všichni nešťastníci kolem vás a všichni máte máte víceméně stejné mezery ve znalostech .
A panu učiteli za jednu hodinu platí deset lidí namísto jednoho.
Ano. Rovnice ale má ještě jednu hodnotu, od které se aspoň pro mě všechno odvíjí. Připravit si opravdu dobrou hodinu, která organicky naváže na hodiny předchozí a připraví půdu pro hodiny následující, trvá dlouho (včetně sestavení domácích úkolů a přípravy tiskových materiálů určitě několik hodin, možná i dnů). Upřímně řečeno, do jednoho studenta bych podobný objem práce a času neinvestoval. A nezapomínejme ani na to, že ve větší skupině platí každý student zlomek toho, co by platil na hodinách soukromých.
Takže win-win situation?
Win-win-win-win situation, as far as I'm concerned. Já mám zvýšenou motivaci přichystat si dobrou hodinu, za odměnu si vydělám víc než ve škole, studenti si odnesou plno nových poznatků, bez nervozity si zvesela poklábosí v angličtině a vposledku zaplatí míň. What's not to like?
Něco mě teď napadlo. Co když hlavním důvodem, proč se štítíme větších skupin, je vtíravé tušení, že se sami k domácímu studiu nedokopeme? Jinými slovy: ve větší skupině bude nepřipravený student za hlupáka, bude brzdit ostatní a učitel se s čistým svědomím bude raději věnovat připraveným studentům. V malé skupině - či ještě lépe při individuální výuce - je namísto toho tíha odpovědnosti na učiteli. Ten je nucen odložit připravený plán a probírat v hodině to, co si měl student projít doma.
No teda. Toho, co vás během tohoto dotazu osvítilo, se držte jak klíště.
Budu. A je to tak?
Mnohdy ano. Díky, že jste to řekl za mě.

Read More

Book of English Vol. 1 Another Intro

ÚVODNÍ SLOVO

Předem varuju, že úvodní slovo nebude z nejkratších. Vzhledem k netradičnímu pojetí učebnice však cítím nutnost předem vyjasnit, co od BoE můžete očekávat a co naopak očekává ona od vás. Oboustranně je toho hodně. Jelikož je však tato kniha určena k dlouhodobému studiu a opakovanému pročítání, nebude hodina strávená čtením úvodu hodinou ztracenou, naopak.

Chvílemi se vám toto úvodní slovo bude jevit jako příliš ježaté, ostře naladěné vůči případným námitkám, semtam až zbytečně podrobné a určitě repetitivní. Přesto si myslím, že si zaslouží důkladné pročtení. Pravděpodobnost, že se mé záměry a plány zcela minou s těmi vašimi, je totiž jinak relativně vysoká a u nepřipraveného čtenáře existuje vysoká pravděpodobnost, že knihu brzy znechuceně odloží.

V úvodu se pokusím zodpovědět i dotazy, které vás nejspíše napadnou po prvním nahlédnutí do učebnice. Některé jsou nasnadě: Kde mám začít? Jak mám přesně postupovat? K čemu se mám vracet? Proč tady nejsou slovíčka? Jak mám tohle vědět? Proč je tu stejná věc vysvětlená víckrát? Proč je to celé jakési rozdrobené a rozházené všude možně? Kde mám číslo na právníka? Odpověď na ně najdete o pár stránek dál. Začnu ale zeširoka, shrnutím největších rozdílů, jimiž se BoE odlišuje od ostatních učebnic.

Nejvíce podle mě v tomto ohledu vyčnívá samotný výběr jevů, na něž se BoE soustředí, a jejichž užitečnost a způsob používání se vám snaží zprostředkovat. Ve výběru i uspořádání gramatik, stejně jako důrazu na určitý typ slovní zásoby, a především pak snaze vše kombinovat na malém prostoru, se BoE od běžných učebnic liší jako den a noc.

Liší se i typy textů a věřím, že oceníte plnokrevnost vybraných příběhů. Také testy, na které zde narazíte, vám nedají vydechnout. V neposlední řadě pak podrobíme kritickému zkoumání nejčastější chyby, jichž se v naší kotlině při používání angličtiny dopouštíme. Ostatně, a to je druhý velký rozdíl od běžných učebnic, celá BoE je zaměřena na českého studenta a problémy, s nimiž se tento potýká. Začněme u výběru. V čem přesně spočívá? Jak se prováděl? Má nějaké teoretické opodstatnění (oporu v průzkumu či studii) nebo je podpořen pouze intuicí? Čím přesně se od ostatních učebnic liší?

Jedním z hlavních cílů, které jsem si při sestavování této knihy zadal, bylo provést novou selekci toho, co by český student angličtiny měl znát. Nejprve jsem si prošel dosud publikované učebnice ve snaze najít něco, od čeho bych se mohl snáze odpíchnout. Záhy jsem musel konstatovat, že všechny tyto knihy, ať už pochází z anglicky mluvících zemí nebo z našich končin, se křečovitě drží víceméně stejného laundry list gramatických jevů. Pokud se od něj odchylují, pak pouze v řádu slov, aby takto symbolicky vyjádřily svou unikátnost, načež opět pohodlně zapadnou do desetiletí vymílané drážky. Totéž bohužel platí i pro všechny webové projekty podobného zaměření.

Proto jsem tento výběr nakonec musel provést od píky. To obnášelo spoustu práce již při úvodním sestavování gramatických jevů, kterým jsem se hodlal věnovat a ještě více při následném několikaletém dolaďování. Situaci mi usnadňovala skutečnost, že angličtinu již delší dobu aktivně učím a mám tedy možnost své metody průběžně podrobovat potřebné reality check. To mi také umožňuje zjišťovat neduhy a úchylky, s nimiž mi do kursu studenti přichází a s nimiž se dlouhodobě potýkají. Skutečnost, že tyto nedostatky jsou u naprosté většiny studentů stále stejné, podává jasnou zprávu o tristním stavu výuky angličtiny na školách (a to i středních, o základních škoda mluvit), v jazykových kursech, i metodou domácího učení.

Hlavním úkolem při sestavování této učebnice bylo tedy provést selekci (jakkoli nedefinitivní a nutně nepřesnou) znalostí, kterými by průměrný student angličtiny měl disponovat a díky nimž by nemusel v průběhu či očekávání běžné nezávazné konverzace v tomto jazyce trpět strašlivou trémou a nezvladatelným třasem, jak tomu v podobných situacích povětšinou bývá. Jsem si vědom toho, že se jedná o navýsost rizikový podnik. Nesu svou tenkou kůži na extrémně nepřátelsky naladěný trh a musím být připraven na pohrdavé (případně popudlivé) reakce studentů, kteří ve stávajícím systému promrhali řadu let a energie a nehodlají přihlížet jeho demontáži. Už vůbec nemluvě o rigidně uvažujících učitelích, willing executioners of the English language.

Kdo bude cítit potřebu BoE zkritizovat, hůl si poměrně jednoduše najde. Někomu bude vadit výrazný příklon k americké angličtině, jinému zase k hovorové variantě jazyka, někoho odradí občasný výskyt vulgárnějších výrazů, jiného zase zdánlivá neuspořádanost. Já jsem každopádně dospěl k závěru, že to poslední, co výuka angličtiny v této zemi potřebuje, je další politicky korektní učebnice angličtiny bez chuti a bez zápachu.

Jaký smysl má sestavovat a předkládat studentům další učebnici angličtiny? Copak jich není dost? A copak nebyly stávající učebnice sestaveny odborníky na studium angličtiny z renomovaných univerzit? Je možné, že by tito lidé něco opomněli? Že by neodvedli dobrou práci? Existuje vůbec v této chvíli ještě možnost přijít s novým a lepším přístupem ke studiu?

Tojsou první dotazy, které by měly napadnout nejen případného zájemce o učebnici angličtiny, ale především jejího potenciálního autora. Váš autor má v této věci jasno už dlouho. Asi se mnou budete souhlasit v tom, že student cizího jazyka má právo vyžadovat, aby mu tento jazyk byl předkládán v podobě, která se alespoň blíží tomu, jak je používán v zemích, kde se jím skutečně mluví. (Ponechávám stranou argument, že anglicky většinou komunikujeme s non-native speakers a ryzí angličtina je nám zde spíše na obtíž.)

Student by neměl být povinován se vlastními silami pídit po potřebných souvislostech, neměl by být nucen snaživě nahlédat pod pokličku jazyka a složitě si budovat síť poznatků. Stejně jako automobilista nemá povinnost znát souvislost mezi tekutinou, kterou si občas nalije dovnitř svého vozidla a zázračnou schopností téhož vozidla se pohybovat, ani student by se neměl stydět za to, že se v první fázi spolehne na pomoc profesionálů. Stejně jako zmíněný automobilista má student právo očekávat, že výrobce (tedy autor učebnice, případně učitel) jej nešidí, naopak se snaží poctivě dodat produkt v kvalitě odpovídající ceně. Konkrétně student angličtiny na tento naivní předpoklad krutě doplácí.

Učebnice používané při školní výuce v této zemi – stejně jako většina učebnic pro samouky – jsou výsměchem učitelům i studentům, kteří se ve svém životě setkávají se skutečnou angličtinou. 'Tohle že má být současná angličtina?' musí při otevření takové knihy napadnout každého, kdo se někdy pohyboval v anglicky mluvícím prostředí. 'Vždyť takhle rodilí mluvčí ve skutečnosti vůbec nemluví'.

Vezmeme-li přirovnání standardní učebnice k autu za své (podobným pomyslným prostředníčkem si svého času vzdávali hold Microsoft a automobilový průmysl), pak vás dotyčné vozidlo vesele vozí po stále stejném okruhu, vy platíte za benzín jako mourovatí, dříve nebo později však stejně musíte vysednou a do cíle vyrazit po vlastních. A co je z mého pohledu úplně nejbizarnější, nikdo si ani nijak zvlášť nestěžuje. 'Ale to je dobré, vždyť já se jenom potřebuju posunout o kousek dál, zbytek nějak už dojdu, stejně je to tím, že neumím řídit, jinak bych tam určitě nějak dojel, to auto za to nemůže.'

Zní vám to povědomě? 'Já se hlavně potřebuju nějak domluvit, aby mi rozuměli, abych si uměl objednat kafe na letišti, tyhle časy a ing tvary jsou mně nanic, stejně je tam prý nepoužívají, říkal kamoš co tam byl'. Podobně ležérní přístup si můžete lajznout u jazyka, který použijete jednou za pět let na dovolené. Ne tak u angličtiny v dnešním světě.

Odtud potřeba BoE, učebnice, která si s vámi na učení nehraje, nýbrž vás opravdu učí. Učebnice, která po vás bude vyžadovat zaujetí pro věc a nenechá vás zlenivět.

Kdo a co tu tedy kalí vodu?

# Mnozí učitelé, navyklí na výuku angličtiny skrze drilování obskurních reálií týkajících se zemí Commonwealthu (tématické texty o kočárech, jimiž se členové britské královské rodiny vozí v doprovodu různých typů pážat na všemožné druhy oslav, případně deskripce kulinářských svátků ve Walesu), oxeroxované seznamy světové flóry a fauny, články z novin o těžbě ropy v Severním ledovém moři, cvičení na jednu gramatiku a rádobyvtipné, ve skutečnosti k uzoufání nudné, články či dialogy.

# Výše uvedené bohužel platí i pro mnohé rodilé mluvčí, opilé mocí rozhodovat o tom co anglicky 'nejde říct', co 'nikdy neslyšeli' a tudíž to neexistuje, povzbuzováni dychtivým publikem, které do sebe vpíjí každý od boku vystřelený verdikt. Je nesmírná škoda, že mnozí rodilí mluvčí nedokáží (nebo jsou příliš líní) těžit ze své jedinečné přednosti, jíž je obeznámenost s živým jazykem. Namísto toho, aby identifikovali do nebe volající mezery v základní angličtině svých svěřenců, kopírují z novin články o týrání ještěrek v Hondurasu (se slovní zásobou daleko překračující obzor studentů) a snaží se započít hlubokomyslné debaty o smyslu života.

# Bolševikem vytvarovaný typ pedagoga, nenávistně mžourající směrem k běžné hovorové americké angličtině, zarputile odmítající nad slunce jasnou skutečnost, že jeho angličtina nemá s dnešní podobou tohoto jazyka nic společného, a pohrdavě plácavší zamítavou nálepku slang na cokoli od běžného jazyka sitcomů až po lehkou rukou psané články v knížkách jako je American Thang.

# Bohužel i mnozí ambiciozní učitelé, kteří si pletou výuku jazyka se snahou informovat studenty o dění ve světě a přesvědčováním o velkých pravdách. (Kteréžto úsilí bývá obvykle založeno na salónně konspirativním vidění světa a škodolibém posměchu Velkému Satanovi, jehož role by se evidentně měla omezit na příležitostné hašení válek vyvolaných znuděnou evropskou intelektuální šlechtou, která si takto krátí chvíle mezi vysedáváním nad zeleným čajem a sledováním tříhodinových íránských filmů, sorry about the rant.)

# Inženýři (mám na mysli typ lidí velmi technického zaměření), kteří jsou v této zemi dlouhodobě utvrzování v tom, že angličtina je jednou z tisíců oblastí, do jejichž fungování dokonale pronikli. Inženýrský styl učení cizích jazyků pomocí dlouhých seznamů podstatných jmen zanechal neblahé následky na několika generacích studentů. Do stejného pytle hážu i lidi brblavého ražení, kteří jsou ochotni vést nekonečné debaty o tom, jak by se podle jejich názoru měly cizí jazyky učit a nedostanou se tak nikdy k tomu, aby se nějaký skutečně naučili.

Pro koho je tato učebnice vlastně určena? Jaký typ studenta z ní bude profitovat nejvíce? Kdo naopak její koupí nic nezíská? Jak se s touto knihou pracuje? Využijí jí i učitelé angličtiny?

Zkráceně řečeno, BoE není určena pro kdejakého ňoumu, který se jen tak lážo plážo rozhodne naučit anglicky. K zásadnímu pokroku je vedle úvodního odhodlání, jímž disponuje i zmiňovaný ňouma, zapotřebí také silné vůle a vytrvalosti. Pokud to se studiem myslíte skutečně vážně, pak se vám nabízí možnost dosáhnout podstatného pokroku za relativně krátkou – avšak ne iluzorně krátkou – dobu.
Pokud chcete z BoE vytěžit maximum, musíte být lidmi schopnými samostatného a (v případě potřeby) kritického úsudku. Za ručičku zde vedeni nebudete a na spoustu souvislostí si budete muset přijít sami. To je na jedné straně extremely frustrating, na druhé ovšem amazingly rewarding.

Předpokládám, že lidem od přírody zkoumavým a ochotným korigovat kurs podle měnících se potřeb se kniha líbit bude. Mimo jiné i díky tomu, že díky zdravému rozumu budou průběžně schopni sledovat uvažování autora.

Lidem rigidnějšího uvažování se BoE moc pozdávat nebude, respektive vůbec. Je příliš málo strukturovaná, ba dokonce cíleně roztříštěná. Namísto iluze o okamžitém pokroku (“už jsem u lekce dvacet sedm, umím čas předbudoucí průběhový a rozdíl mezi in the corner / at the corner“) nabízí pokrok reálný. Na rozdíl od impulzivního zápisu do kursu nebo plnění regálů novými učebnicemi neposkytuje okamžité krátkodobé uspokojení. Pokud něco poskytuje, pak instantní frustraci a dlouhodobé depky – doprovodné jevy smysluplného studia, s nimiž se mnozí lidé těžko srovnávají.
BoE nezapůsobí ani na ty z vás, kterým připadá v pořádku, že v běžných učebnicích jsou dvě třetiny každé stránky vyplněny barevnými obrázky či fotografiemi a zbytek pak placebo cvičeními vyžadujícími stejné mentální vypětí jako Člověče, Nezlob Se. Zároveň může BoE paradoxně posloužit těm, kteří se potřebují utvrdit v tom, že anglicky se nemá cenu učit, protože je to moc těžké. Pro ty speciálně je tahle učebnice jako stvořená.

Rozumí se samo sebou, že mezi studenty angličtiny se najdou lidé, kteří na jazyky mají mimořádný talent, dělají od začátku studia obrovské pokroky, asociace a souvislosti vstřebávají bez větších zádrhelů (případně si je dokáží vytvářet sami), slovíčka se jim ukládají do hlavy jak vajíčka do proložek a nemají problém si je v potřebnou chvíli vybavit. At the risk of sounding immodest tvrdím, že pro tyto lidi, kteří z velké části neměli dosud prostor svůj talent plně rozvinout, bude tahle učebnice manou z nebe.

Pak jsou zde studenti, kteří s cizími jazyky navázali vztah vysloveně nepřátelský. Hlavní roli v něm hraje strach z nepoznaného (a ještě větší z poznaného), stejně jako nejistota a nedůvěra ve vlastní schopnosti. Ty se projevují neustálými změnami přístupu, bezhlavým skupováním učebnic a pořizováním nesmyslných učebních pomůcek. Je to vlastně podobný problém jako ten, kterému čelí lidé dlouhodobě a neúspěšně se snažící zhubnout. Stejně jako na tlouštících, vydělávají i na těchto ubožácích bezskrupulózní vydavatelé různých lákavých šidítek, tam dietních, zde učebních. Těmto lidem BoE nepomůže určitě.

Většina studentů o sobě s chutí tvrdí, že na jazyky nemají buňky. U některých se toto tvrzení opírá o jistou dávku pravdivé skepse, u některých pouze maskuje lenost a neochotu přistoupit na poctivé studium. U většiny jde o bezobsažnou konverzační vložku. Je zajímavé, že podobné tvrzení člověk často slýchá od lidi ambiciózních, kteří ve svém oboru něco dokázali a nyní jsou rozmrzelí z toho, že angličtina jim nejde stejně snadno. Představuji si je z větší části jako jedince přemýšlivé a schopné rozumného úsudku; jedince, kteří nemají sklony na základě náhlých pohnutek bleskově odsuzovat či naopak nadšeně přijímat neověřené ideje a přístupy. Jde o lidi, kteří znají limity svých schopností, ale přesto se snaží je neustále posouvat. Lidi, kteří mají radost ze sebezdokonalování i pokud nemají možnost své čerstvě nabyté schopnosti ihned prezentovat. Právě na tyto lidi jsem myslel, když jsem BoE plánoval a sestavoval.

Co se učitelů angličtiny týče, jsem přesvědčen, že učebnice využijí snad ještě více než samotní studenti. Každý učitel je totiž zároveň také student (nebo by na sebe takto měl alespoň nahlížet; God knows I do), který si své znalosti musí neustále vylepšovat a oprašovat. Zároveň je učitel médium, skrze něž proudí informace ke studentům. Hlavním úkolem média není vyfukovat vše, co se do něj pumpuje (kopírovat články z novin a překládat je v hodinách dokáže kdejaký pitomec), nýbrž provádět důkladnou selekci. Já mohu zaručit, že jsem potřebnou selekci již provedl (to the best of my abilities anyway) a případní zájemci ze strany učitelů tedy mohou s klidným svědomím channelovat vše, co v učebnici najdou. Zároveň bych se nerad vnucoval nebo vytvářel nerealistická očekávání. Budu rád i za to, pokud z této knihy budou učitelé vyžďobávat a svým studentům předkládat úlomky, které se jim zrovna hodí do krámu.

Přehnané naděje si nedělám mimo jiné proto, že jsem BoE od počátku zamýšlel jako alternativní projekt pro ty, kterým záleží na způsobu, jakým komunikují s okolím. Přiznejme si to, není nás mnoho. Většině lidí stačí 'nějak se domluvit'. Pod tímto pojmem si představuju jak si dotyčný jedinec se svými obchodními partnery čmárá osmimístné číslice na zaprášenou kapotu auta a významně kývá či kroutí hlavou, nebo jak ze sebe někde u grilu vyluzuje tříslovné kombinace rudimentárních slov (X is very Y), sebedrobnější poznámku doprovází extenzivním hurónským smíchem, na každou změnu scenérie reaguje chňapnutím po foťáku, smysluplnou konverzaci nahrazuje fanfarónským plácáním cizinců po zádech a už se nemůže dočkat, až tohle martyrium bude mít za sebou. Kdo se vyjadřuje primitivní češtinou a je mu to šumafuk, tomu nejspíš nevadí ani to, že se v cizině domlouvá primitivní angličtinou středoevropského střihu. Pro ty ostatní je zde BoE.

Podle některých poznámek soudím, že se chystá minimálně jedna další učebnice. Pro koho je určena tahle kniha a kdo by si měl počkat až na tu další?

První učebnice je primárně určena pro méně pokročilé studenty, kteří se teprve snaží zorientovat v základních gramatických pravidlech a vytvořit si představu o tom, jak angličtina vlastně funguje, a v čem se liší od češtiny. Jako hlavní cíl si stanoví nejen výrazně vylepšit, ale také zhruba srovnat úroveň studentů, kteří si ji zvolí za svůj portál do světa angličtiny. Ti by tak do případného studia z následujících knih vstupovali z víceméně stejných pozic (což mi také usnadní pozici při jejich sepisování).

Budete-li ke studiu přistupovat poctivě, pak se z první BoE naučíte mimo jiné následující: používat všechny základní časy včetně tvorby otázek, záporů a podobně / rozlišovat modální slovesa typu "by" / (vyhýbat se 'must' a namísto něj) používat 'have to' / pracovat s trpným rodem ve všech časech a v kombinaci s jinými gramatikami / základy používání předložek včetně těch, jejichž přesné ekvivalenty v češtině neexistují / správně překládat zákeřná česká slova jako jiný, pořád, pozor, pravda, skončit nebo umět v různých situacích / pochopit jaké české obraty ve skutečnosti odpovídají slovům a spojením jako keep, wonder, be tired of, be supposed to, I wish, had better, plus tisíc jiných věcí, ve svém součtu stejně důležitých nebo důležitějších než výše vyjmenované (tzv. velké) gramatiky.

V neposlední řadě – respektive v první – se obeznámíte se základními principy tvorby vět jako je funkce ing tvarů, rozšířené možnosti modálních sloves, spojování vět pomocí linking words etc. Vaše slovní zásoba přitom bude nenápadně bobtnat a lepit na sebe slova a obraty, které se doposud pohybovaly za horizontem vašich schopností, ačkoli zároveň stály v epicentru vašich potřeb. No neřekl jsem to hezky?

Je nějaký speciální způsob, jak se z BoE učit? Má některý přístup k studiu výrazně vyšší výtěžnost než jiné?

Především je nutno mít neustále na paměti, že ani dobrá učebnice vás nic nenaučí sama. Nejste-li ochotni zatnout zuby, obětovat kus volna a dřít, budete zklamáni. Ne každé učení je navíc stejně přínosné. Pozdně večerní 15-minutovka klopotného pročítání v klimbakterickém stavu mysli vás nijak neobohatí. Soustředěné půlhodinové pročítání v brain-friendly fázi dne, v ideálním případě punktuované vepisováním poznámek a zvýrazňováním, již ano.

Tohle platí zejména pro pozdější fázi studia, v níž si budete namátkově procházet dříve prostudované pasáže, soustředit se na příkladové věty, podrobně si procházet již známé příběhy a snažit se je převyprávět, všímat si vlastních poznámek a doplňovat značky u znalostí, které se dosud neujaly, znovu se podrobovat překladovým testům a neukojitelně zvídavým okem bloudit po apendixu příkladových vět. Než na to přijde řada, musíte ovšem absolvovat úvodní seznamovací fázi. O té se rozepisuju na jiném místě.

Read More

Book of English Vol. 1: Questions and Answers

Anotace: Book of English Vol. 1 je první v sérii učebnic angličtiny pro samouky. Jedná se o knihu, která na studenty klade poměrně vysoké nároky, za odměnu však nabízí spoustu relevantních informací, zajímavých textů i cvičení všeho druhu.

Ačkoliv je kniha psána česky, obsahuje takové množství příkladů a textů, že v ní angličtina vlastně převládá. Uživatel v BoE najde jak vysvětlení základní anglické gramatiky obohacené o zajímavé příkladové věty, tak i celou řadu překladových (i jiných) testů, a návdavkem také vysvětlení základních chyb, kterých se dopouštějí čeští studenti angličtiny.

Nechybí příběhy psané současnou běžnou hovorovou (spíše americkou) angličtinou. Těch je v knize celá řada – některé jsou zaměřeny spíše gramaticky a obsahují základní anglické větné struktury. Jiné zase nabízí velké množství nové slovní zásoby. Dalo by se dokonce říci, že celý obsah knihy směřuje k pochopení a vstřebání těchto textů.

Kniha je graficky zpracována velmi netradičně - důraz je kladen především na text a nikoli na obrazový doprovod, jak tomu bývá u běžných učebnic. Je také propojena s webovou stránkou, na níž uživatel najde kompletní překlady příběhů (případně slovní zásobu k nim), klíče k cvičením, stejně jako různé další doprovodné poznámky.

Je potřeba upozornit, že kniha je zcela nevhodná pro a) začínající studenty; b) ty, kteří jsou spokojeni s výukou z učebnic typu Headway; c) studenty línější dispozice. Naopak velký přínos může znamenat pro ambiciózní lidi s vypěstovaným kritickým myšlením a flexibilním přístupem k získávání informací.

JAKÉ ZÁKLADNÍ ZNALOSTI MUSÍM MÍT, ABYCH SE MOHL PUSTIT DO BoE?
Přinejmenším byste za sebou měli mít něco ve smyslu školní výuky nebo symbolické doby strávené v kurzu. Budu předpokládat, že ani jedno nevedlo k žádným výsledkům, ale když nic jiného, alespoň jste si uvědomili, že naučit se anglicky nebude žádná legrace. To by pro začátek mělo stačit. Znalosti jsou jen jedním předpokladem a nikoli tím nejdůležitějším. Klíčová je ochota přistupovat ke studiu se správnou směsí pokory a sebedůvěry.

MÁM ZA SEBOU PRVNÍ PŮLHODINKU NAD UČEBNICÍ A TOČÍ SE MI HLAVA. JE TOHLE STEJNÝ JAZYK, KTERÝ JSEM SE UČILA NA STŘEDNÍ ŠKOLE A PO KURSECH?

Ne, není. Tohle je angličtina. Tamto je prasopes. A váš stav se odborně nazývá post-traumatic stress disorder, dříve poetičtěji shellshock. Nenechte se odradit obrovským množstvím neznámých obratů a gramatik, na které budete zpočátku narážet na každém řádku. Bude líp, skutečně bude, akorát ne hned a ne brzo. Postupem času zjistíte, že těmito obraty a gramatikami je prolezlá celá kniha. (Roztočte za ocas kočku a trefíte otázku na podmět, účelovou větu nebo předpřítomný průběhový čas.)

Každý těžce vstřebaný obrat se vám v budoucnu mnohonásobně vyplatí. Při čtení dvacátého příběhu se již nebudete na každém řádku třikrát zastavovat a dohledávat významy. Spíše si budete lámat hlavu tím, jakým jazykem jste se to dosud v zahraničí dorozumívali.

Nechci ve vás ovšem vyvolávat falešné naděje, proto raději počítejte s tím, že první týdny či měsíce studia budou náročné a vaše psychika se z nich bude zotavovat jen pomalu a těžce. Nemám pro vás v tuto chvíli lepší radu než hang in there, tedy vydržte.

NO JÁ JSEM KDESI VIDĚL SEZNAM 500 NEJPOUŽÍVANĚJŠÍCH SLOV V ANGLIČTINĚ A ŘÍKALI TAM, ŽE SE S NIMA ČLOVĚK UŽ DOMLUVÍ.

Pokud pro vás "domluvit se" reprezentuje angličtinu na úrovni hraběte Joe Camela, pak předpokládám, že ano. "Nějak se domluvit" je mnohdy skutečně dostačující. Předmětem našeho zájmu však není upadající jazyk typu francouzštiny či ruštiny ani nafouklá bublina v podobě čínštiny, nic proti nim.

Celá řada lidí některý z těchto jazyků dočasně potřebuje za obchodními či osobními účely a v takovém případě je zcela namístě naučit se - z čistě utilitárních pohnutek - základní fráze a potřebnou slovní zásobu. To také bohatě stačí. Konec spolupráce s čínským obchodním partnerem (jež nastává současně s dokopírováním vašeho know-how) či rozchod s milým od Seiny s okamžitou platností odsouvají vaši potřebu daný jazyk lépe zvládnout.

Angličtina je jiný případ - je to lingua franca současného světa, bude jí ještě dlouho potom co se poslední Francouz naučí vyslovovat 'h', a vzdělaný člověk by jí měl vládnout na solidní úrovni.

PODÍVEJ, MÁM TADY TEĎ NABÍDKU, ŽE BYCH JAKOŽE DĚLAL OBCHODNÍHO ZÁSTUPCE JEDNÉ TAKOVÉ FIRMY. AKORÁT CHTĚJÍ ANGLIČTINU, NÉ. TAK SE BĚHEM MĚSÍCE MÁM NAUČIT ANGLICKY, ABYCH PRÝ BYL SCHOPNÝ NĚJAK KONVERZOVAT A VÉST OBCHODNÍ JEDNÁNÍ NEBO CO. KDYSI JSEM SE NA ŠKOLE UČIL RUSKY A COSI ŤÁPNU AJ NĚMECKY, ALE ANGLIČTINU JSEM NIKDY NEDĚLAL, ZNÁM AKORÁT JAKÉSI TO HELOU A TAK. MÁM SI KOUPIT TUHLE KNÍŽKU?

Ne.

PARÁDA, KONEČNĚ VYSVĚTLENÁ SOUSLEDNOST ČASOVÁ. TO JSEM PŘESNĚ POTŘEBOVALA. A TAKY VEDLEJŠÍ VĚTY! A PODMÍNKY! PŘEDPŘÍTOMNÝ ČAS! JSEM V SEDMÉM NEBI! APROPOS, JAK SE TO ŘEKNE ANGLICKY, BÝT V SEDMÉM NEBI?

S výjimkou občasného sledování české fotbalové ligy jsem se v životě nenudil tak jako při sepisování výše zmíněných kapitol. Dovolím si předpokládat, že ještě víc se člověk musí nudit při jejich čtení. Samotné názvy působí jistě magicky a nejeden z vás v sobě má zakódovanou představu, že právě důkladné pochopení těchto nechvalně známých gramatických principů mu otevře bránu k dokonalé angličtině. Ve skutečnosti žádná vytoužená hej-rup gramatická kapitolka neexistuje - dotyčnou bránu otevírají spíše tisíce drobných pouček a souvislostí.

Zmíněné kapitoly se dost dobře vynechat nedaly, to se rozumí samo sebou (takového slona v obýváku bych si nelajznul). Pokud má ovšem tato kniha pasáže, které nemá cenu číst více než jednou, pak jsou to právě tyhle. Jediné co v nich stojí za opakované pročítání jsou doprovodné příkladové věty. Při jejich výběru a dotváření jsem také vynaložil mimořádné úsilí, aby jinak nudyplný výklad byl okořeněn aspoň malým odleskem krásy. (Sedmé nebe nechte sedmým nebem, teď před sebou máte akutnější problémy.)

ŽÁDNÉ POŘÁDNÉ LEKCE, SAMÉ STŘÍPKY INFORMACÍ, NEJVÍC MÍSTA ZABÍRAJÍ JAKÉSI DLOUHATÁNSKÉ PŘÍKLADOVÉ VĚTY. JAK SE Z TOHODLE ZMATKU MÁM NĚCO NAUČIT?

Bylo by hezké, kdyby vysvětlení anglické gramatiky šlo spoutat do přesně dané posloupnosti. Stejně hezké by bylo, kdyby takovéto vysvětlení bylo k nějakému užitku. Ve skutečnosti se každý jazyk používá chaoticky, bez ladu a skladu, a v tomto smyslu se vzpírá snahám o systemizaci.
Při rozhovoru s rodilým mluvčím nebudete používat jednotlivé gramatické jevy v pořadí jak jste je probírali v hodinách (první větu v přítomném čase, druhou v průběhovém, pak ze tři otázky, dvě věty v budoucím čase, jednu s will a jednu s be going to, jeden až dva trpné rody etc.).
Naopak, v každou danou chvíli musíte mít na špičce jazyka všechny dostupné znalosti, pamatovat na veškeré souvislosti, a při tom všem si ještě musíte dávat bedlivý pozor na klasické chyby. Stejnými stezkami se ubírá i můj výklad. To že na první pohled působí chaoticky neznamená, že se neřídí určitým underlying order.

JSEM OFICIÁLNĚ POBOUŘENA. JAKTOŽE SE V PŘÍKLADOVÝCH VĚTÁCH OBJEVUJÍ JEVY, NA KTERÉ JEŠTĚ NEJSEM Z GRAMATICKÉHO VÝKLADU PŘIPRAVENA?

Spoléhám na vaši inteligenci a přirozenou zvídavost. Některé věci se naučíte z gramatických výkladů, jiné z poznámek k příběhům, ještě jiné při testech a nejednou si nějaký jev či obrat nejlépe přiblížíte právě skrze příkladovou větu, odkud na vás krystalicky jasně vyjukne bez potřeby doprovodného teoretického pojednání.

JÁ TŘEBA SLOVA A OBRATY, KTERÉ JSOU ZDE NA ČERNÉ LISTINĚ (POSSIBLE / NECESSARY / MUST / IN MY OPINION / IT'S A PITY / FOR ME / WHAT ABOUT / PREFER / TOPIC / ADVANTAGE / WOULD LIKE TO KNOW / CONTINUE / FORCE / BECAUSE OF / IN ORDER TO) SLÝCHÁM A VÍDÁM VŠUDE

Tato slova a spojení plní funkci žáby na prameni - mají schopnost se v mysli studenta rozprostřít nad rozlehlou lexikální oblastí a nepřipustit do ní další, často přesnější, alternativy a varianty. Z tohoto důvodu se k nim stavím odmítavě a snažím se je spíše upozadit.

V souvislosti s obraty uvedenými v dotazu uvedu příklady některých zásadních odstrčených obratů: keep / had better / would rather / need to / why don't I / wonder. A zde máte konkrétní věty, které myslím dobře ilustrují důvody, proč je tohoto mého snažení zapotřebí


I want that you continue to try / I want you to keep trying
you must say me the true or you will see / you'd better tell me the truth
in my opinion it isn't important for us they win / I don't think we need them to win
it is necessary to mend the car til Friday / the car has to be repaired by Friday
it isn't possible to build there a bank / a bank can't be built there
it's a big pity I also cannot play this game / I wish I could play this game, too
what about I ring you this evening? / why don't I give you a call tonight?
I would like to know what did they force her to tell / I wonder what they made her say
do you prefer to explain me it, instead your mother? / would you rather explain it to me than to your mother?
the fridge must work more than is necessary because of hot food which you maybe give inside / putting hot food in your fridge makes it work harder than it necessarily has to
I will give the food away in order not to jak se řekne zkazit / I'd better put the food away so that it doesn't go bad










Nejde tedy vůbec o to, že byste výše zmíněná - a mnou průběžně zatracovaná - slova měli s konečnou platností vyřadit ze slovní zásoby. Pokud se vám ale octnou na jazyku (nebo pod prsty na klávesnici), rychle ještě zvažte alternativy. Často dospějete k závěru, že tyto jsou v daném kontextu přesnější.

PROČ NENÍ NIKDE ASPOŇ JEDNA VĚTA, KTERÁ BY ŠLA PŘELOŽIT NĚJAK JEDNODUŠE?

Co by tady dělala? Nekupujete si doufám tuto učebnici proto, abyste v ní četli texty jako je ten následující

We have got a very nice kitchen in our house. My mother likes to cook in the kitchen and my father likes it because his favorite table is there. It is a very nice table, but I think it is also very expensive. My brother wants to have a TV set in the kitchen because he likes to watch TV during dinner. But we haven't got enough money for a new TV set. Maybe we will buy a TV set next year and then my brother will not be so sad. (based on an actual text)

Že ne?

I mean, come on. What makes that a good text to learn from? Whoever wrote that and meant to use it to teach English needs to have their head examined. There's nothing in it that's worth learning from. It's about a kitchen, for God's sake. Are you seriously suggesting that this is what students want to read? How are teachers supposed to use this text? It'd kill me to have to work with it. It would also put my students in a coma. I'm not paid to bring people out of a coma. I don't even know how it's done. Man, what a piece of crap.

Zaslouží-li si něco místo na slunci, pak neskromně tvrdím, že je to druhý odstaveček, jež komentuje ten první, příšerný.

ALE TOMU PRVNÍMU JSEM ASPOŇ ROZUMĚL.

Aaaaaargh. Učit se z textů, které byste bez dalšího dokázali převyprávět, je jako sledovat fotbal ze záznamu. Byli byste opravdu ochotni platit za to, aby vás někdo testoval na planých bezobsažných větách bez chuti a zápachu?

na stole je talíř
máš rád svou maminku?
musíte být velmi unaveni


Opravdu se necítíte trapně, když vás někdo seriózně nutí do cvičení zaměřených na jednu gramatiku?

U každé věty zvolte PŘÍTOMNÝ nebo PŘÍTOMNÝ PRŮBĚHOVÝ čas: My parents (not like) my new girlfriend. Frankly, I (not like) her, either. I wonder why I'm even dating that piece of white trash. Your sister (cry). Would you please talk to her and tell her to go do it somewhere else? It's really distracting.

Podobné zvrhlosti se každý den odehrávají v učebnách po celé zemi, z čehož každému inteligentnímu studentovi s trochou sebeúcty musí naskakovat kopřivka. Obzvláště pak při vědomí toho, že existují tisíce reálných problémů, které následkem toho nepřijdou na řadu. Čas neúprosně běží, mozkové buňky odumírají, a žár trvá, žár žár trvá.

NEJSOU ZDE UVEDENÉ ČLÁNKY MOC TĚŽKÉ PRO STUDENTY, KTEŘÍ JEŠTĚ ANGLIČTINOU PŘÍLIŠ NEVLÁDNOUT?

Jak se to vezme. Většina článků je natolik zhuštěna, že prodrat se jimi a vycucnout z nich všechny potřebné informace zabere hodně času. To má ovšem svůj důvod, který jsem zde objasnil již několikrát: proč se učit něco, co již znáte? Ano, ve třech odstavcích kteréhokoli zde uvedeného článku najdete víc užitečných obratů než v pěti regálech výukových materiálů v libovolném knihkupectví (výsledek oficiálního měření AVČR). Vy proti tomu protestujete?

METODU VÝUKY POUŽITOU V TÉTO KNIZE BYCH NAZVAL KOBERCOVÝM BOMBARDOVÁNÍM. NA STUDENTA SE ZE VŠECH SMĚRŮ VALÍ STÁLE STEJNÉ INFORMACE A JE VÍCEMÉNĚ NEMOŽNÉ SE NĚČEMU VYHNOUT. BYL TO ZÁMĚR?

Výstižný pojem, kobercové bombardování. Nemůžu tvrdit, že bych nelhal, kdybych prohlásil, že se s ním ne zcela ztotožňuju. (Translation: ztotožňuju se.) Každopádně platí, že účel světí prostředky. Účelem je, aby se vám potřebné obraty a pravidla dostaly pod kůži. Pokud splnění tohoto cíle vyžaduje, abyste se s některými z nich střetli na třech, dvanácti, či padesáti různých místech knihy, tak nechť.

JAK MÁM PŘISTUPOVAT K BOE JAKOŽTO ARTEFAKTU? UCTÍVAT A DOTÝKAT SE JEN V RUKAVICÍCH?

Heslem dne pro zacházení s BoE je přivlastnění. Tím nemyslím (násilné, protizákonné ani jiné) fyzické nabytí, nýbrž takovou práci s knihou, která vyústí v to, že se učebnice postupně pokryje vrstvou zvýraznění, značek a najdete-li místo, pak i poznámek. Ty vám (a jenom vám) v budoucnu umožní zaměřit se bez delšího listování na body, které jste si dříve vyhodnotili jako důležité pro svou angličtinu. Jak známo, člověku se mnohem lépe učí z papírů, které se vyznačují vlastním neopakovatelným designem (vzpomeňte na sešity dějepisu na střední škole: jo, to mám napsané někde vlevo nahoře a vedle toho mám červenou tečku).

DOKÁŽE STUDIUM Z KNIHY NAHRADIT SKUTEČNOU KONVERZACI? KONECKONCŮ VÝUKU HOVOROVÉ ANGLIČTINY SI KLADEŠ JAKO CÍL, NEPLETU-LI SE?

Úplně nahradit konverzaci studium z učebnice nedokáže. Ale jestli dokáže vylepšit konverzační schopnosti? To bezesporu. Ostatně samotná nezávazná konverzace (třebas i dlouhodobá) zase nedokáže úplně nahradit pilné studium. Tisíce českých au pair vracejících se po roce nepřetržitého konverzování z Británie by o tom mohly vyprávět. Stejně tak mladí muži po roce stráveném na stavbách v USA. U piva to ještě jde. Posaďte je ale ke klávesnici nebo jim zadejte jasné téma hovoru a sledujte krůpěje potu rašící na jejich čele.

Tyto dva způsoby studia – tedy práce s psaným slovem a interakce s reálným anglicky mluvícím světem – se v ideálním případě doplňují. Pro většinu z nás, kteří nemáme možnost s rodilými mluvčími běžně konverzovat, dodávám, že kombinace poctivého studia a častého poslechu (spíše angličtiny v sitcomech než ze zpravodajských kanálů) spolu s občasným pokusem si anglicky zkušebně pokonverzovat – nejde-li to jinak, pak klidně i sám se sebou – dělají divy. Obzvláště pokud sám se sebou konverzujete v narvané tramvaji.

Read More

Introduction to Book of English Vol. 1

MILÝ STUDENTE,

Mám pro tebe špatnou zprávu: tvá angličtina nevzkvétá. Ba co víc, tvá angličtina stagnuje v komatózním stavu. Neupadá jen proto, že není kam. Za tuto situaci sice neneseš vinu jen ty sám, bez poskvrnky však také nejsi. Zlenivěl jsi, tak to je. Smířil ses s tím, že se anglicky nikdy pořádně nenaučíš a dopustil jsi, aby tě učitelé a lektoři krmili nenáročnými nebo naopak zbytečně ambiciozními texty, podsouvali ti předražené podřadné učebnice a tvou občasnou nespokojenost hasili bizarními výukovými pomůckami.

Nechal jsi těmto lidem volné pole a oni ti za odměnu podstrojovali cvičení, která by zvládla i lehce ambiciózní měňavka. Mazali ti med kolem huby, když ses těmito kvazitesty prokousal; chlácholili tě, když jsi i na nich ztroskotal, a následně motivovali ještě lehčími příklady v ještě dražších a ještě tenších učebnicích. Postupně jsi úplně rezignoval na boj za svá práva a nechal ses odstrčit do role hlupáčka, kterému se servíruje stále jedno jídlo podle výběru lenivého kuchaře.

Samozřejmě ses divil, když jsi postupem času zjistil, že takto nabyté znalosti jsou ti úplně k ničemu. Přelila se přes tebe vlna deprese, když ti došlo, že nejsi schopen vést konverzaci delší třiceti vteřin, aniž by ses propadal do země studem za své omezené vyjadřovací schopnosti. Vztekl ses, když vyšlo najevo, že nedokážeš sesumírovat sebekratší dopis v angličtině a jeho obsah po jazykové stránce obhájit.

Odjel jsi tedy na pár měsíců do Anglie. Za barem, na lešení nebo v brutálně předraženém kursu jsi tam pochytil základy mluvené angličtiny. Nyní již dokážeš proplout kratší konverzací bez větší ostudy a napsat mail na tři řádky, v němž se více méně neopakuješ. To chválím. Ale co se nestalo, zlomyslný dirigent tvého života tě znenadání pověřil úkolem sestavit dopis delší tří vět. S úděsem jsi zjistil, že ledabylé huhlání, přibližné trefování slovesných tvarů a napůl odposlouchané obraty se těžko převádí do psaného projevu.

Opakované listování učebnicemi odhalilo, že znalosti, jimiž bys potřeboval disponovat, se v nich nenachází. Zamyslel ses tedy nad příčinou tohoto smutného stavu. V tu chvíli se autorům učebnic lemujících zdi tvé pracovny na okamžik stáhly prdelky v očekávání dunivého j‘accuse. To ale nepřišlo. Namísto toho jsi pokrčil rameny, pomyslel si, že chyba asi bude na tvé straně a svým malým dílem tak přispěl k prodloužení zvrácené symbiózy zlenivělých autorů učebnic, usedlých učitelů a nesebevědomých studentů.

Vznáším tedy ono j‘accuse za tebe. Prošel jsem svého času podobným vývojem. Ani po několika letech studia jsem nebyl s to přiblížit se angličtině, kterou jsem pravidelně slýchal od rodilých mluvčích. Kupoval jsem jednu učebnici za druhou, louskal přílohy v denním tisku a hrnul do sebe slovní zásobu přímo ze slovníků jak velryba plankton. To vše v naději, že právě tenhle (nebo přinejhorším ten další) krok mě postrčí na vyjadřovací úroveň, za kterou se nebudu muset stydět. Nakonec jsem se musel podívat pravdě do očí a přiznat si, že tudy cesta holt nevede.

Následujících několik let jsem strávil snahou tento začarovaný kruh prorazit. Vytrvale jsem sbíral a porovnával informace ve snaze zjistit, proč se českým studentům tak obtížně učí běžná hovorová angličtina, přijít na to, které konkrétní mezery v našich znalostech je třeba ucpávat (a také jakým způsobem) a ujasnit si, v které fázi studia by ke kterým obohacením mělo docházet. Výsledkem mého bádání, které bylo mimochodem mnohem zábavnější než napovídá slovo bádání, byl rozsáhlý korpus poznatků a souvislostí, které by měl každý český student do své aktivní angličtiny zapracovat.

Výsledky své práce budu předkládat v sérii učebnic nazvané Book of English, z nichž první držíš v ruce.

Howgh.

Read More

Bee’s Knees English Social Club

Spouštíme nový ročník Bee’s Knees English Social Club a s překvapením zjišťuju, že se těším. Většina studentů pokračuje z minulých ročníků, což je potěšující. Zaprvé proto, že jde o lidi, se kterými je mi potěšením onu hodinku a půl každý týden trávit. A také samozřejmě proto, že si nemusím zvykat na velké množství nových lidí. Jsem přece jenom creature of habit a rád vím, do čeho jdu.

Několik nových studentů se nakonec přece jenom v hodinách objeví, většinou na doporučení studentů stávajících. Někteří z nováčků první hodinu zažijí kulturní šok. Zjištění, že veškeré dosud nabyté znalosti a návyky jsou víceméně k ničemu (ba naopak je třeba se jich pracně zbavovat), nepotěší. Občas to někdo nevydýchá, k tomu ale dochází jen málokdy.

Novým studentům bude třeba vysvětlit, a stávajícím připomenout, nejdůležitější zásady, podle nichž výuka probíhá. Pokusím se je zde krátce shrnout, samotného mě zajímá, jak to půjde:

UČEBNICE A MATERIÁLY

Učebnice nepoužíváme, protože žádné dobré neexistují. Dokonce ani žádné středně dobré. Všechny doporučované, a v této zemi standardně používané, učebnice jsou podfuk, vypulírovaná šidítka. Jejich dirty little secret je vnutit vám iluzi, že se něco nového učíte a že "v tom máte systém" (v Česku vysoce hodnocený aspekt), neschopným učitelům dodávat vozítko k jakés takés respektabilitě, jazykovým školám přinášet fůry peněz za málo práce, velkým jazykovým institucím ještě daleko větší fůry peněz za ještě míň práce.

V kursu používáme vlastní materiály vybírané z různých zdrojů a upravené do co možná nejvhodnější, tedy nejpřínosnější podoby.

SLOVNÍ ZÁSOBA

Na slovní zásobu soustředíme daleko méně pozornosti, než jste možná zvyklí ze škol nebo jiných jazykových kursů. Ostatně každý student má jinou oblast zájmu a k učení slovíček nepotřebujete chodit do kursu, nabízí se vám internet a specializované slovníky. Našim cílem je naučit studenta komunikovat tak, aby v případě potřeby byl schopen hezkou angličtinou opsat slovo, na které si není s to aktuálně vzpomenout.

* Slovní zásobou zde mám na mysli tématické celky jako Nářadí používané při stavbě domu nebo Fauna severských mokřin.

MLUVENÍ

V kursu se mluví hodně, ovšem pouze za předpokladu, že mluvit skutečně chcete. Nesmíte, a teď to možná trošku zabolí, čas určený pro mluvení vyplnit monologem (v češtině) o tom, jak do kursu chodíte především proto, že se chcete naučit mluvit a jak je škoda, že se k tomu nějak nemůžete dostat a jak byste ukrutně rádi už konečně mluvili, ale zdá se vám, že tento konkrétní příběh nejde nějak jednoduše převyprávět a ten předchozí neměl žádný děj a ten předtím si už nepamatujete a klíčová slova si netisknete a minule jste tady nebyli a u toho dnešního textu jste se nějak zasekli u první věty a nevíte jak dál a otázka na spolužáka vás vůbec žádná nenapadá a vůbec, učitel by to celé měl pojmout úplně jinak, aby bylo o čem si vykládat, protože takhle to teda nepůjde a jak to dělají ostatní že mluví to teda nevíte, ale podle vás to takhle prostě nejde.

Student je při mluvení neustále konfrontován s iritujícím vědomím, že to co se snaží sdělit nejen nějak říct jde (viz příběh na papíře), ale navíc toto spojení už v hodinách mnohokrát v různé podobě zaznělo, byl na jeho záludnost učitelem opakovaně upozorněn, suverénně jej odkýval, dost možná (při průletu zajímavými obraty) i správně přeložil z češtiny -- a přes to všechno se mu teď opět nedaří jej polapit a správně použít. V takových případech se dle mého soudu jedná o nasrání veskrze produktivní, na němž se dá, a má, stavět.

GRAMATIKA

Co se probírání gramatiky týče, je nutné si nejprve ujasnit, co vůbec spadá pod pojem gramatika. Vy si nejspíše představíte časy (konkrétně čas předpřítomný), trpný rod, modální slovesa a jiné grandiózní okruhy znalostí, ze kterých je člověk testován při přijímacích zkouškách a certifikačních testech. * pro jedenáct z deseti českých studentů platí, že gramatika = čas předpřítomný, což je smutné

Tyto znalosti samozřejmě do gramatiky patří. Patří do ní ale také - a možná především - velké množství drobnějších znalostí, včetně schopnosti používat eluzívní slovesa typu wonder nebo keep, překládat rozplizlá česká slovesa nechat či napadnout, spojovat či uvozovat anglické věty pomocí linking words jako actually, although či besides, vědět kdy použít struktury typu that’s when, kdy sáhnout po you jako protějšku německého man apod.

Takto nazírána je gramatika hodně široký pojem. Přesto si troufám tvrdit, že všechny tyto znalosti bych i méně pokročilým studentům dokázal objasnit (a vysvětlit, proč je nezbytné je znát) v průběhu jedné dvouhodinovky. To samozřejmě nedělám, šlo by o přístup, který by svou monotónností byl značně únavný a tím pádem kontraproduktivní.

Nicméně se v průběhu jednoho ročníku snažím tou či onou formou dopracovat k většině znalostí, které by dotyčná skupina měla ovládat. Neočekávám přitom samozřejmě jejich okamžité zažití (i když mnozí studenti vyjadřují hlasité obavy, že to očekávám či očekávat budu) - trvá dalších několik měsíců, než si průměrní studenti vše zažijí a dalších několik let (či reinkarnací) než vše sami spontánně začnou používat.

Ve skupinách, v nichž převládají noví a nerozkoukaní studenti, se vysvětlování gramatiky zpočátku věnuje trochu více času než ve srovnatelných pokračujících skupinách. I zde ovšem prvek vysvětlování brzy ustoupí do pozadí a po několika měsících se většina gramatických jevů již jen zkratkovitě připomíná (v případě nutnosti pomocí klasických příkladových vět, které si s tím či oním jevem cíleně asociujeme).

K podrobnějšímu vysvětlování dochází jen v případě, kdy zjistím, že se s určitým spojením nebyla schopna zdárně popasovat převážná část třídy. Jinak spoléhám spíše na vytrvalé připomínání, u nejdůležitějších pravidel a obratů pak na jejich zasazování do krátkých překladových testů, jimiž jako správný zlomyslný učitel každou hodinu provětrávám mozky svých studentů, chudáčků otrávených znavených zpruzených.

CO SE V HODINÁCH DĚLÁ

V hodinách se pracuje převážně s delšími texty. Ty nespojuje nic kromě toho, že obsahují velké množství užitečné angličtiny - obsahově jsou každý zcela někde jinde. Studentům pak vytrvale kladu na srdce, že cílem není textu porozumět, nýbrž odnést si z něj znalosti, které jim v budoucnu umožní podobnou situaci či děj bez větších potíží popsat dobrou angličtinou. “Já se hlavně chci nějak domluvit, to je jedno jak” je nápis, který věším na jehly v očích voodoo panenek reprezentujících studenty, jež toto vyřknuli.

Jednotlivé aktivity se v hodinách střídají poměrně rychlým tempem a bez větších úvodů. Vysvětlím o co půjde v dnešním příběhu a přitom nastíním novou slovní zásobu. Zeptám se na obsah příběhu z minulé hodiny. Připomenu nejzásadnější obraty z dva týdny starého článku. Nechám studenty zaimprovizovat si dialog mezi dvěma postavami, jež spolu ve skutečnosti nemluvily. Přednesu příběh uvedený na začátku hodiny. Pomocí otázek v angličtině se ujistím, že mu studenti porozuměli. Střihneme si bleskový překladový test (simultánní tlumočení krátkých obratů).

Studenti si metodou otázka-odpověď převypráví dnes uvedený příběh. Projdeme si doplňovačku, která byla za domácí úkol. Studenti si přehrají scénku z doplňovačky (ty bývají většinou pojaty jako dialogové texty, odtud 'scénky'). Nahlédnutím do textu zjistí, které zásadní obraty nepoužili. Ještě jednou si dáme stejný test (ježišmarjá, já to zas nevím). Znovu scénka, ale s prohozenými rolemi. A následující hodina může být zase úplně jiná.

Pokud se vám podařilo si na základě výše uvedeného popisu udělat obrázek o průběhu hodiny, pak jste si určitě všimli, že základním principem je prokládání aktivit. Hodina se tedy neskládá ze dvou či tří velkých bloků, nýbrž z mnoha krátkých činností, které udržují mozek studentů v neustálém napětí a které průběžně pročišťují jejich krátkodobou paměť. To proto, aby při návratech k textům byli nuceni přemýšlet a znalosti si vybavovat s určitou námahou. Jedině tak si je zažijí.

Důležitou součástí hodin jsou i testy, které se vyskytují v několika odlišných podobách (simultánní tlumočení krátkých obratů, doplňování mezer v textu, společné procházení vět přeložených za domácí úkol etc.). Jejich cílem ale není ani tak testování znalostí jako spíše jejich připomínání a neustálé omílání. Tento zdánlivě chaotický přístup vede některé studenty k závěru, že se jejich angličtina nezlepšuje (zatímco kamarád co chodí do opravdového kurzu je mezitím prý už u lekce sedm v Headway Pre-Intermediate).

Je pravda, že výsledky našeho přístupu jsou těžko kvantifikovatelné. Student rok dře a má dojem, že kde nic tu nic. Po letní přestávce přijde zpět a okouzlen naslouchá své vlastní, o třídu lepší, angličtině. Pocit pýchy trvá cca pět minut. Zbytek ročníku probíhá opět ve znamení zmaru z vlastní neschopnosti, temperovaného nevysloveným tušením, že to snad přece jenom nějak funguje.

To mě podrž, prý krátké shrnutí. Someone, please, shut him up.

Read More

Good Student, Bad Student

Správný přístup ke studiu je klíčovým kritériem pro výběr studentů, s nimiž se dá smysluplně pracovat. Dal by se shrnout do tří bodů:

1. poctivá příprava na hodinu
2. ochota v hodinách mluvit
3. ryzí snaha se zlepšovat

Následuje dlouhodobě odpozorovaný seznam zlozvyků - ať už vrozených nebo nabytých -, jejichž nositelé mě opakovaně dovádí na pokraj nervového zhroucení (respektive by dováděli, kdybych si je do hodin pouštěl). Ten doprovází popis dobrých studentů a jejich přístupu ke studiu, které/kteří mě opakovaně přesvědčují o tom, že učení má smysl.

Existují studenti, kteří...

GOOD: se buď intuitivně nebo na základě zralé úvahy (po posouzení ozkoušených a zjevně nikam nevedoucích přístupůke studiu) rozhodnou řídit doporučeními učitele
 BAD  zarytě jedou po vyšlapané linii, přestože ta je už několik let nikam nevede; rady učitele odbývají jako žvanění snílka, který má holt to štěstí, že "má na jazyky buňky"; vinu za své několikaleté přešlapování na místě pak svalují na skutečnost, že „na jazyky jsou prostě tupí“ (což může být faktor, ale nikdy nevysvětluje vše)

GOOD: si v průběhu hodiny zapisují poznámky bez ohledu na to, zda si v tu chvíli něco zapisují i všichni ostatní; řídí se v tomto ohledu svým úsudkem; jakmile zaslechnou něco, co by si chtěli zapamatovat, okamžitě píší nebo žádají učitele o dovysvětlení
 BAD   si píší zásadně jenom „slovíčka“ anebo zapisují výhradně ve chvíli, kdy zapisuje celá třída; učitele se na nic neptají, protože „je jim to blbé“ a „třeba se na to zeptá někdo jiný“

GOOD: zamýšlí se nad svými poznámkami z hodin a případné nesrovnalosti s učitelem na začátku hodiny konzultují
 BAD   neřeší do očí bijící rozpory ve svých poznámkách (ze zkušenosti vím, že zhruba třetinu věci si student v hodině zapíše špatně), následkem čehož nikdy pořádně nepochopí systém anglické gramatiky, následkem čehož střílí v hodině slovesné tvary od boku a i po několika letech studia jsou schopni použít spojení jako „do you going“ nebo „what are you say“, která ilustrují jejich totální bezradnost, následkem čehož učitel trpí, což je na tom všem úplně nejhorší

GOOD: pokud jsou v průběhu mluvení učitelem opraveni, zamyslí se nad svou chybou a do paměti si vloží výstražnou vlaječku, aby se stejného omylu nedopustili podruhé
 BAD   opravu sice automaticky zamumlají, ale dále nad ní nepřemýšlí a melou vesele dál - projev je plný chyb, stejných jako před týdnem, stejných jako před měsícem, stejných jako před pěti lety

GOOD: připravují se na hodinu podle zaslaných instrukcí, v hodině nepotřebují přípravu na to, aby se pustili do hovoru na jakékoli téma, mluvení si užívají a s potěšením zjišťují, co už dokážou říci, cíleně se pak snaží do svého projevu začlenit nově naučené obraty
 BAD   za přípravu považují vytištění papírů plus rychlé vypsání pěti slovíček a jejich našprtání v okamžicích těsně před hodinou - těchto se pak drží jako stonoucí stébla trávy a vykřikují je kdykoli jen okrajově souvisí s tématem hovoru; zdržují své aktivnější spolužáky, protože před každou konverzační aktivitou si nejdřív musí projít text, zjistit o čem vůbec je, přeptat se na slovíčka - zbývající vteřiny konverzace prošpikují poznámkami o tom jak „stejně vůbec neví o čem je řeč a jak mají fofr v práci a pokaženou tiskárnu a chodí sem jenom na náslech, protože třeba se něco uchytí“

GOOD: mluví s rozvahou, pamatují na opakovaně vštěpovaná pravidla, jsou si vědomi úskalí klasických chyb, nestřílí od boku, nad vším co pronesou se ještě krátce zamyslí, a případně se opraví; apropos: průběžné opravování vlastního projevu je jasným indikátorem toho, že student na své angličtině opravdu pracuje
 BAD   se namísto rychlého rozběhnutí konverzace nekonečné minuty prohrabují papíry, vyměňují si poznámky o tom, že tento příběh je stejně o ničem a nemá děj a nejde povyprávět. pokud na konverzaci vůbec dojde, pak obvykle z poloviny probíhá v češtině, úzkostlivě se lne k dvěma základním časům, slovní zásobě získané na základní škole a obratu "it is some special xy", povětšinou se omezuje na snahu vybavit si jména a číselné údaje; cílem je se nejrychlejší cestou dopracovat do bodu, kdy se vítězoslavně pronese „my už jsme to řekli všecko / my už nevíme o čem dál mluvit“

GOOD: si do textů si dopisují poznámky a zvýrazňují pasáže, ke kterým by se rádi ještě v budoucnu vrátili; zamýšlí se nad tím, zda by dotyčné obraty dokázali sami použít a nedají si pokoj dokud nenabudou přesvědčení, že ano
 BAD   mají dojem, že všechno potřebné jim má učitel i přes jejich pasivitu či odpor prostě nějak nacpat do hlavy; zaslané materiály zůstávají neposkvrněny inkoustem a nedotčeny zvýrazňovačem; v hodinách si permanentně stěžují na to jak je hrozně trápí, že absolutně nechápou tu a tu gramatiku, kterou jim nikdo nikdy nevysvětlil (která je přitom na webu či v učebnicích do detailu popsána a ilustrována mnoha příklady a která je stejně v konečném důsledku zástupným problémem a poukazuje na nechuť studenta zatnout zuby a začít se poctivě učit)

Read More